Ze života učitelky vol. 2

Ve 4 ráno mi začne vrčet mobil, nejde s ním nic dělat. Dělá takovej bordel, že jsem vzteky bez sebe. Mrsknu s ním o postel. Nic. Zoufale sedím na posteli a přemýšlím, jak moc blbej nápad je vyhodit ho oknem. Naštěstí to ustává. Dám ho nabít a kontroluju budíky. Spokojeně usínám.

Budím se s nepříjemným pocitem, mobil nic. Doprdele. Vymršťuju se z postele. První hodiny ukazují 6:27, uf, druhý 7:05 a kurva. Natáhnu na sebe šaty a běžím. Venku už stojí rodiče, strašně se omlouvám a je mi trapně. Naštěstí tatínek dvou piškotů má pochopení. “Dyť jsou prázdniny, ne?”

Vzápětí zvoní další tři rodiče. Snažím se aspoň lehce upravit a umejt si obličej. Jako na potvoru, máma spí až do devíti, takže na ni číhám, aby mi podala snídani a nabíječku.

Začínám se probírat, Ju je protivná. Odchází od svačiny a háže po mně chleba.

Jdeme s dětmi ven, neobchází se to bez scén. Sedíme na dece, D. mi maže nohy opalovacím krémem, pak se postaví a říká: “Paní učitelto, víš proč mám tat heboučtou tůži?” Odpovídám ji s úsměvem,: “Protože jsi malej piškot.” Vysloužila jsem si tím postříkaný hedvabný šaty od hlavy až k patě opalovacím krémem. Pecka. A protože má D. dobrej den, při odchodu mi kopne do čerstvě uvařenýho kafe a vylije mi ho na vypraný ručníky. Zmůžu se jen na: “Deni, proč?” Načež se na mě madam bezelstně podívá a povídá,: “Víš, že mám doma točičtu, která má úplně čotolátový oči?”

Julie se během incidentu s šatami celá zlije, dneska ji převlíkám asi tak po čtvrté.Vzhledem k tomu, že je skoro 37 stupňů, mám úplně zavařenej mozek, takže nějak nepobírám rituální spalování hromady tater uprostřed zahrady. Ne, děti nezaložily požár jo, aby bylo jasno, ale jako. Ju si v nepozorované chvíli opět namočí již usušené kalhotky.

Výborně a abych měla ještě lepší den, nejde klimatizace, takže ze mě teče jako z prasete a děti mi pokládají všetečné otázky. “Paní učitelto a ploč si motrá, tyž si nebyla v bazénu? A dáš mi pintovej telímek?”

Na to jaký je vedro, jsem docela akční a rychlá u úklidu. Už mám všechno uklizeno a připraveno k odchodu. Zůstala mi Ju a Max. Ptám se Juli, jestli nechce na záchod.  Svérazně mi zakřičí do ucha ne. Umývám nádobí a Maxík mě zatáhne za šaty. “Teto tady něco děsně smrdí.” Otočím se, mám totální infarkt. Školka komplet celá od …..Takže já jí jednou nedám kalhotky a ona ehm...celou třídu? Zhluboka dýchám.